Když se na otázku podíváme z pohledu vývoje člověka, tak symboly jsou důležité pro jeho srozumitelnou komunikaci s okolím. Schopnost symbolizace, tedy schopnost převádět vnitřní procesy a prožitky do sdělitelné podoby, je základním procesem kognitivního vývoje člověka. I díky ní můžeme používat řeč, písmo, čísla nebo různé grafiky a vzorce.

Z pohledu dynamiky lidské psychiky je pak symbol propojující řečí mezi nevědomím a vědomím. Např. podle Freuda se s touto symbolickou řečí můžeme potkat ve snech, kde se ke slovu dostává především nevědomí, do něho vytěsněné nebezpečné nebo nepřijatelné vnitřní konflikty a přání. Symbolická řeč snu je obranou před plným odhalením a uvědoměním si těchto nežádoucích obsahů. Podobným způsobem se i dnes díváme na nějaké symptomy psychických nebo psychosomatických potíží jako na symbolické vyjádření určité konfliktní životní oblasti.

Jung původní Freudovo chápání rozšířil, protože podle něho symboly působí na vědomí i nevědomí, včetně našeho myšlení, cítění, nebo fantazie a pudů. Přispívají také k rozvoji psychického potenciálu, protože jsou schopny nadchnout a motivovat, nebo varovat a omezovat, naznačují alternativy tam, kde naše postoje a způsoby chování ustrnuly. Aby tak ale mohly působit, nesmějí se příliš rychle a jednostranně vyložit, a člověk se jim musí otevřít i emočně.

A na základě těchto Jungových myšlenek se dostáváme k tomu, že symbol nemá univerzální platnost. Podle typu osobnosti, zkušeností, společensko-kulturního pozadí atd., může být ta stejná věc pro někoho konkrétním předmětem a pro jiného už hlubokým symbolem.

Se symboly se spojuje obrovské množství asociací, a proto podněcují naši fantazii, tvořivost, touhu po tajemství a po smyslu. Na každého člověka působí různě a proto je jejich význam subjektivní. Ten se pro nás může měnit i v čase – v jistou dobu života jsou pro nás důležité některé symboly, ty pak po čase ustoupí do pozadí nebo pominou a významnějšími se stanou symboly jiné.

Kromě toho, že symboly na nás působí, tak i naše vlastní aktivity symbolicky odráží naše postoje. V našem chování je tak promítnuto naše nevědomí, témata, která mají nějakou vnitřní spojitost s naší existencí.

Ono symbolické zaměření je podstatnou součástí umění. A tato umělecká díla zase umožňují setkání s přesahujícím prožitkem i na kolektivní úrovni. Jedná se tak v přeneseném smyslu slova o možnost spojení se s vlastní duší a zároveň propojení s dušemi ostatních lidí, kteří jsou naladěni na podobné vnímání symbolického uměleckého díla.

Symbolické zaměření je možné cvičit a kultivovat. Můžeme ho chápat i jako prostředek sebepoznání, když pátráme po skryté realitě a po symbolickém významu zjevné skutečnosti, která se nám děje.

Setkání se symboly, cituji Ludmilu Muchovou, nás tedy vyzývá, abychom nepřecenili ani rozumovou, ani volní stránku, abychom nechtěli „všechno zmoct” jenom rozumem a vůlí, ale abychom se na cestě k naplnění svého života smyslem otevřeli i pro emoce a fantazii a pokorně uznali, že cíl takovéhoto směřování je spojen i s tajemstvím, které je skryto v nás a které nás zároveň přesahuje.